10. táborový den - Brazílie

Datum:10.07.2026

Ráno po probuzení se nám zjevil Ježíš a poprosil nás, abychom jej doprovázeli na jeho poslední cestě. A protože to měla být cesta opravdu dlouhá, vzali jsme si na ni kola, abychom to urychlili. Tentokrát se cestovatelé rozdělili do třech týmů podle jízdní výkonnosti. A měli jsme dvě hodiny na to, abychom dorazili do cíle cesty, jež bylo Planetárium v Ostravě, protože tam byl pro nás připravený program od 11 hodin. Nejrychlejší i středně rychlá skupinka tam již od 10:30 vysedávala a čile klábosila. Zato skupinka nejmladších pořád musela čekat na jedno nejmenované děťátko, které jelo pomalu i z kopce. Teprve po čase se ukázalo, že jelo se zabrzděným zadním kolem, a až po opravě se mohl tým konečně rozjet. Každopádně do planetária dorazila tato skupinka s vyplazenými jazyky v čase 10:57. Naštěstí na ně čekali hned starší, kteří jim odebírali kola, pak rychle na záchod, zamknout batohy a do sálu, kde už čekalo i dost diváků z řad veřejnosti.

Tete na začátku obešla děti a upozornila je na to, že se musí chovat slušně, protože v sále nejsme sami. Nakonec jsme se obávali zbytečně, protože když se v sále setmělo a pustila se hudba, jalo se dost dětí (i vedoucích) dohánět spánkový deficit a probrali se až s rozsvícením. Paní průvodkyně byla trošku paf z toho, že k ní tak veliká skupina dorazila na kolech a pojala podezření, že jsme velcí sportovci nespíš i s diagnózou ADHD a tudíž existuje vysoké riziko, že bychom jim planetárium mohli zdemolovat. Mile pak byla překvapena, že děti expozice v klidu a poctivě prochází. 

Po skončení jsme nechali děti hlasovat, kdo by rád ještě zavítal na koupák do Klímkovic, a zvedl se celý les rukou. Po příjezdu na něj jsme zjistili, že tento nápad jsme měli z celého okolí jediní (možná to trošku souviselo s počasím, které panovalo) a měli jsme jej celý pro sebe. Bobříka plavce si tak mohla splnit Eliška, Aduš, Ondra, Poppy, Lucka, Martin, Sam, Fredy, Tim, Emilky O. a Bety. A bobříka mlčení v tentýž den Bárt a Wikker. Starší si zahráli volejbal a kdo chtěl, využil ještě horkou lázeň ve sprchách, kde voda teče opravdu proudem (na rozdíl od čůrku v táborových sprchách).

Cesta do tábora uběhla už rychle, nikdo při ní totiž nebrzdil. Po návratu proběhl letos již třetí workshop pro instruktory  - tentokrát s tématem vedení schůzek, ty uplynulé se týkaly komunikace s dětmi a zdravovědy. Naplno již běží také pohovory s instruktory o uplynulém i nadcházejícím oddílovém roce  a o tom, kdo bude v které kategorii a co bude mít na starost. 

Cestovatelé si střihli ještě soutěž mezi sebou v planku, kde ze starších vyhrála Laura a Kryštof, ale svými výkony nás udivili zejména mladší. Mezi holkami Linda, Laurinka a Lily a mezi kluky Kiki s Davidem, kteří se rozhodli vytrvat a nevzdat se, i když se jim už třepala celá těla. Všichni z nich drželi přes 10 minut, a protože jsme nechtěli přijít o večeři, tak jsme je všechny vyhlásili za vítěze.

Ježíš nám při večerním nástupu poděkoval, předal artefakt v podobě svazku klíčů a odešel odpočívat na svou posvátnou horu v Riu de Janeiru. Na večerním programu jsme prožili pravý karneval, jaký může probíhat pouze v Riu. Všechno v táboře se u nás rozsvítilo, rozezpívalo, rozvlvnili jsme naše pánve a boky a věnovali jsme se třem aktivitám typickým pro Brazílíi - lovení piraní, fotbalu a jízdám ve formuli 1. Určitě koukněte na nové fotky i videa, která vám prozradí více.