11. táborový den - Velká Británie (Londýn)

Datum:11.07.2026

Od rána panovala v táboře napjatá atmosféra. Všichni věděli, že se blíží závěrečná hra, která je vždy ohodnocena nejlépe a zásadně rozhodne o tom, jak dopadne celotáborová hra družin.Tentokrát nebyla o náročném běhání, navigaci a hledání, ale o luštění šifer. Každý tým měl 120 minut na vyluštění 6 různých náročných šifer. Do oběda se to však žádné z družin nepovedlo a luštění muselo pokračovat ještě i po něm. A postupně se z jídelny ozývaly šťastné výkřiky, když se to jednotlivých týmům podařilo. První přešťastní byli žlutí, následováni světle modrou a fialovou. Ale na co to bude v celkovém pořadí stačit? To nikdo ještě nevěděl.

Ve zprávě stálo, kde se nachází bomba, která již brzy měla zničit celý Londýn a pomocí jakého kódu ji zneškodnit. Týmy se vydaly na tuto misi společně, odemkly místnost, ve které se bomba nacházela, zadaly kód a mohla být deaktivována. Ozval se hurónský křik cestovatelů, protože se jim podařilo zachránit Londýn i všechny jeho obyvatele. Potom vždy galantní Willy Fog nabídnul Romy (která se k němu již od Indie připojila a postupně mezi nimi vznikla láska) sestěhování. V tu chvíli začali cestovatelé skandovat :"pusa, pusa". No, co vám máme říkat, chvilku to trvalo, než se odhodlali a ještě se u toho schovali za klobouk, ale my věříme, že polibek padnul a že se snad časem pan Fog rozhoupá i k tomu, aby Romy požádal o ruku.

Odpoledne se ještě dohrával sportovní turnaj, plnily se úkoly do desítky, ale především se chystal oheň. Což znamenalo nahnat všechny děti do lesa a chvilku vyčkat, než samy pochopí, že když z něj budou pochodovat s jedním posbíraným klackem, tak budou chodit opravdu dlouho. Naštěstí to pochopili poměrně rychle a za vydatného přispění Vince jsme měli připravenou krásnou pagodu na večer.

U mazání chlebů na večeři ještě pár vedoucích stihlo sledovat historické finále ženského tenisu na Wimbledonu. A naštěstí skončilo právě včas, abychom se mohli přesunout na závěrečné vyhlášení. Jako vždy se oceňovala největší účast v průběhu roku v oddíle, plnění desítky, úklid ve stanu, sportovní turnaj, hra jednotlivců a hra družin. Jak to všechno dopadlo, se dozvíte až doma. Ale co je potřeba říci, je, že tým Tygříka už podruhé za sebou nebyl poslední a že možná je už kletba definitivně prolomena? No, uvidíme za rok.

Po vyhlášení jsme se přesunuli k ohni, tam jsme my starší zamáčkli slzu u pohledu na tak velké množství dětí zpívajících naši hymnu, z nichž některé jsou s námi v oddíle mnoho let a považujeme je téměř za "naše děti".  Dětské roky v oddíle ukončili letos Martin, Kryštof a Rózi, a toto jejich loučení doprovázely skutečně potoky slz ze stran dětí, ale i instruktorů, kteří je vítali mezi sebou. My se na ně už těšíme, protože víme, že v jejich podobě přichází opravdu značná posila do našich řad. Jak to už poslední večer bývá, hodně z nich si ustlalo své lože u ohně a čekala je noc téměř bez spánku plná sdílení a povídání.

No a teď už je ráno, vše se balí a připravuje se tábor na předání dalšímu oddílu, který přijede po nás. My za pár hodin vyskočíme na kolo a odpoledne se s vámi všemi setkáme. Děkujeme za vaši důvěru, že nám děti svěřujete a doufáme, že ani letos jsme vás nezklamali a připravili pro děti tábor plný dobrodružství a zážitků. A pokud u nás byly vaše děti jenom na návštěvě a přes rok do oddílu nechodí a chtěly by, tak se na ně budeme od září těšit! Jen je stačí přihlásit.