Datum:11.04 - 13.04.2025
Na Velikonoční výpravu jsme vyrazili do chaty s krásným jménem Marina Jonáš, která leží přímo na břehu Žermanické přehrady. Cesta tam byla poměrně dlouhá, jeli jsme třemi vlaky a poté jsme měli ještě ujít 6 km přímo k chatě. Ale jelikož jsme se v tomto měsíci vrhli na plnění Hořcové výzvy, rovnou jsme to zvládli ve stylu indiánského běhu a hned byl jeden úkol splněn. Po příjezdu jsme se vybalili, navečeřeli a zahráli moc podařenou hru Tetička Sally. Po ní jsme už zalehli do hajan a poměrně rychle usnuli.
A hned ráno po snídani jsme se vrhli na plnění dalších úkolů. S Tete děti po celý den každou hodinu skákaly panáka, u toho odříkávaly jazykolamy a děvčata barvila a zdobila vejce. Kluci vyrazili s Dibem na proutí, učili se plést pomlázky a učili se velikonoční koledy. Kdo chtěl, mohl vyrábět s Míšou lapače snů a trefovat se pingpongovým míčkem do hrnku. S Julčou se skládaly origami, s Tygříkem hrálo pexeso či háčkovalo. Vojta měl na starost výrobu lodiček a Moran. A Marcel jako obvykle přípravu oběda – tedy opékaných brambor s kuřetem. Po obědě jsme si dopřáli chvilku klidu, zacvičili si s Luckou jógu a mnozí předvedli i pozici vrány. Pak už jsme se věnovali odlévání stop, převážně divočáků, v lese s Robertem a hraní kuliček. Vrcholem odpoledne však dozajisté bylo pečení trdelníků na ohni, které měla na starost Kačka. Mnohé děti si trdelníků udělalo víc, i tak ještě dost těsta zbylo, aby z něj Kačka připravila vynikající koláčky. A za nádherného slunečného počasí jsme ještě na vodu vytáhli šlapadla, na kterých se děti střídaly a brouzdaly po přehradě. A to by nebyli správní kluci, aby se postupně nezačali na vody i shazovat, a ti, co nebyli shozeni, tak tam aspoň naskákali sami. Takže už v dubnu máme za sebou první jarní koupačku. Ti, co nechtěli jezdit, ani se koupat, v lese hráli bojovky a pátrací hry. A kdo měl ještě chuť, stihl se proletět po blízkém okolí s brýlemi, šátkem a čepicí. Když se přiblížil večer, dali jsme si polévku s chlebem a účastnili se Velikonoční kvízu, který si připravil Keliš. Po jeho skončení už byly děti hodně unavené, takže jen některé z nich se účastnily pozorování hvězd a souhvězdí společně s Dibem.
Ráno jsme rychle uklidili chalupu, kluci koledníci vykyčkovali holky, odříkali své koledy a obdrželi krásná vajíčka. Došlapali jsme se vší bagáží k autobusu, který nás převezl do Komorní Lhotky. Tam jsme slavnostně spálili Morany a vydali jsme se na horu a následně chalupu Prašivou. Cesta to byla nejdříve pořádně do kopce, takže děti remcaly, ale všechno zvládly, po cestě si počítaly rozcestníky a nahoře jsme si dopřáli zaslouženou odměnu v podobě dobrého občerstvení. A čekalo tam na nás i milé překvapení, protože si na nás vzpomněl i velikonoční zajíček a pro každého v lese nechal malé překvapení. Cesta zpět autobusem byla velmi klidná, protože většina dětí po náročném víkendu usnula, ale stálo to za to – velké množství splněných úkolů do Hořcovky výzvy a další parádní čas strávený s oddílem.