Běžky, vlastně Pěšky okolím Stříbrných Hor

Datum:03.03.2026

Byl jsem tam a bylo to fajn! Těšil jsem se sice na běžky, těšil jsem se na sníh, ale......všechen roztál! ¨Takže na poslední chvíli, ve středu před pátečním odjezdem Stoki a Dib rozesílali zprávu, že na výpravu jedeme, ale běžky nebereme. Kluci proto narychlo měnili program, objednávali bus a začali připravovat jinou, pěší variantu. Přesto nás, v pátek vlakem do Bruntálu odjíždělo více než 30 a s námi taky Albert, řečený Kiwi.

Na chalupě jsme si zatopili, rozdělili se, kdo kde bude spát a Berťa mohl začít svou Válečnou kombinovanou lodní bitvu. Ráno, po snídani, před chalupou zastavil autobus a odvezl nás k hradu Sovinec, který byl sice zavřený, ale byl naším východiskem pro naší 16 kilometrovou cestu zpět. Byl nádherný slunečný den a my jsme kráčeli z kopců a do kopců přes říčky Oslavu a Huntavu, po loukách s výhledem na zasněženou Velkou kotlinu. Hráli drobné hry, svačili a taky si nenechali ujít limču a nanuk na zahrádce hospůdky v Rešově. Odkud to byl už jen skok k Huntavě na Rešovské vodopády, které měly poměrně dost vody a kde stále ještě ležel sníh a hlavně led mezi kameny. Kousek za vodopády jsme si rozdělali oheň a každý si opekl, co měl v batohu, neboť špekáček a rohlík byl součástí celodenní svačiny. Už za tmy jsme se vrátili do asociční chalupy ve Stříbrných Horách a starší se postarali o skvělou večeři: noky se zelím a uzeným. 

Stoki měl, pro nás všechny, připravený moc prima poučný i zábavný "sudetský" kvíz, ve kterém nechyběly edukativní otázky z naší cesty od Sovince přes Rešáky až po Jesenicko. Na kytary nakone cnedošlo, neboť kvíz se protáhl a pak velká většina chtěla hrát Bang i s mnoha rozšířeními a někteří končili až hodně pozdě. Tom taky dodělal mnoho listů v kronice.

Ráno, po snídani, jsme vygruntovali chalupu a přes Nové Pole jsme došli pěšky do Rýmařova na náměstí, kde jsme si udělali krátký rozchod, starší navštívili hospůdku u Turistického muzea známek, které je "světe div se" v neděli zavřené!! Tak jsme si dali polívku a pak už všichni na přímý vlak do Opavy. Bylo taková příjemná tradiční turistická výprava. A příjemná hlavně proto, že nikdo nemrčel, nebyl protivný a kdyby se malí kluci pořád nepošťuchovali (naštěstí se nic nestalo!) tak by byla ještě příjemnější. 

Už se těším na další oddílový výšlap, třeba na ten velikonoční!

Ahoj oddíle, Tom.