Datum:14.06 - 15.06.2025
Letošní Kadar a nováčkovská zkouška se nesly v poměrně malé účasti. Někteří dali přednost rodinným akcím, jiní asi nemají oddílový závod v oblibě. Ale je to velká škoda, protože KADAR patří k nejdůležitějším akcím v roce a vedoucím dá vždy velkou práci celý závod nachystat. Kadar se i tentokrát konal v údolí Raduňky, proto jsme zase po delší době mohli provětrat kola. Dopoledne děti trávily čas u potoka či hraním her a brzy po poledni mohl už na trať vystartovat první závodník. Na trase na děti čekalo 60 otázek a 8 stanovišť, na kterých měly prokázat své turistické dovednosti – vázání uzlů, orientace mapy a azimutu, zatloukání hřebíku, odhad vzdálenosti, poznávání přírodnin aj. Také absolvovaly stanoviště na fyzickou zdatnost a střelbu ze vzduchovky. Ti nejrychlejší zvládli závod za 35-40 minut, menším dětem to zabralo skoro hodinu a půl.
Než se zpracují výsledky, tak to vždy nějaký čas zabere a tak, kdo měl chuť, hrál s instruktory své oblíbené hry. Kolem 18. hodiny večer přišel čas na slavnostní vyhlášení. Nováčkovskou zkoušku zvládli až na jednoho človíčka všichni a na stupně vítězů se seřadili Vítek, Tonda S. a Tonda K. Všichni dostali oddílová trička a oddílovou desítku, vyrobili si svůj první oddílový buton a odříkali nováčkovský slib. Ti odvážní už s námi za dva týdny vyrazí i na svůj první oddílový tábor. V kategorii mladších se na 3. místě umístila Laura, která měla i nejméně chyb, ale rychlejším během ji porazil Štěpík na 2. místě a 1. místo pak vybojovala Evička.
Nejvíce napnutí jsme u vyhlašování kategorie nejstarších. Ambice na celkově vítězství si dělal především Dan, který letos končí 9. třídu a my jsme mu to také moc přáli. Ale i když měl nejméně chyb, porazil jej celkově Kryštof, a právo zapsat se na kotlík tedy získal on. Oba chlapci předvedli skvělý výkon, škoda jen, že se o vítězství nedá podělit. Na skvělém 3. místě se umístil Marťa, z holek byla nejlepší Rózi. Opět nechyběla pořádná porce zmrzliny pro všechny zúčastněné a slavnostní oheň na závěr, který se protáhl do velmi pozdních nočních hodin. Děti postupně odpadávaly a odcházely do stanů, které si někteří z nich postavily poprvé v životě.
Budíček jsme díky živějším chlapcům měli opravdu brzo, a tak jako jsme mnohé večer strašně dlouho přemlouvali, aby si oblékli něco dlouhého na sebe, tak dopoledne byl zase problém převléknout se v největším parnu do trička a kraťas. Vypadá to, že někteří zatím nějak neumí pochopit, že vedoucí je zkrátka někdy dobré poslechnout. Ale dopadlo to dobře, zvládli to nakonec všichni, pobalili jsme stany a vyrazili jsme na cestu zpět. Tak už za 14 dní se těšíme na táboře.