Něco málo z puťáku

Přidáno:28.10.2014 (00:56)

Ahoj do Opavy ze Starého Města pod Kralickým Sněžníkem,

na úvod Vám musím něco nepříjemného sdělit: to, co teď píšu, jsem již jednou měl celé napsáno!! „Kleknul mi však internet“ tak je celý zápis v troubě!! Zkusím to tedy celé znovu.

V sobotu nastal jen jeden problém, výluka za Krnovem. Jinak nic zvláštního, takže jsme se setkali v Javorníku před sportovní halou (obrovskou tělocvičnou školy). Je nás 48, dodávka dorazila v pořádku i pořádným nákupem a bágly. Omrkli jsme kuchyňku, lezeckou stěnu, regulérní plochu pro házenou (40 m), gymnastický sál i podia, prostě na další dva dny budeme mít k dispozici vše. Hned však vyrážíme na odpolední vycházku na zříceninu Rychleby, skály Čertovy kazatelny a po 9 kilometrech se vracíme zpět, abychom pod vedením  Keliše, Jesuse a Urši vyzkoušeli lezecké dovednosti. Nutno dodat, že prasátka mého ražení to mají fakt těžké. Ještě jsem zapomněl, že Jesus nahrál do všech šesti GPS přístrojů kešky a již jsme dvě objevili. V jedné jsme nalezli také známku se vzkazem = prosbou Přesuňte mne na východ, takže vezeme do Opavy a schováme v Opavě do nějaké kešky. V tělocvičně se téměř do půlnoci střídají sporty: házená, fotbálek, volejbal, v šatnách se hrají deskovky a karty a Motýl s dalšími válí na ochozech na kytaru. Chystáme také chleby se šunkou do svačin, je u toho hodně veselo. Do spacáků se nechce, zaháníme horko těžko.

Ráno snídáme na lavičkách, uprostřed tělocvičny, čerstvé koblihy a v 9 už frčíme objednaným busem na Travnou. Dá se to ujít i pěšky, ale máme náročný program, tak je potřeba si trochu pomoci. Veze nás milá paní řidička, která nás vysazuje na bývalé celnici a odtud pokračujeme po českopolské hranici na Borůvkovou horu. Rozhledna je otevřena, takže vyběhneme 95 schodů a máme výhled do blízkého Polska a do Jeseníků. Je krásný den, přesto je vše trochu v oparu. Borůvková hora je zajímavé místo, setkávání českých a polských disidentů, je tady i dost zajímavých informací. Vyrážíme na vyhlídku Vysoký kámen, z které vidíme Praděd. Máme co dělat, neboť zámek zavírají i v neděli již ve tři, ale stíháme. Kupujeme 50 minutový okruh a v půl páté už skáčeme v bazénu, který je přístavbou naší tělocvičny. Metou se kozelce do vody, potápíme se, fotíme novým oddílovým podvodním foťákem. A ještě nás čeká jedna prima záležitost: vepřoknedlozelo v Hospůdce pod zámkem. To byla bašta!! Talíře vymetené, to víte ušli jsme dalších 15 kilometrů. A pak už rychle na lezeckou stěnu, do tělocvičny – fotbálek, volejbal, basket, v šatnách zase deskovky, zase se nechce do spacáků….je to pořád stejné. V noci chystám listopadovou výpravu a těším se na zítřejší výšlap, má být zase krásně.

V devět ráno nás bus pana Jireše veze do Horní Lipové k nádraží, kde omrkneme Muzeum semmeringu, tedy železnice. Nutno podotknout, že mnozí vidí poprvé v životě, jak vypadala kdysi jízdenka. Putování přes Nýznerovské vodopády jsme zavrhli, neboť jsme se dohodli, že pojedeme do Žulové nebo Černé Vody ještě v roce 2015 na víkendovku na Rychlebské stezky a tak zajedeme i tam. Dib a Tom mezitím frčí dodávkou nakoupit do Jeseníku na další dva dny. Tom se pak nechá vysadit v Ostružné a šlape po zelené na Smrk za ostatními. Ti vyrazili z Horní Lipové, ovšem vzali to kolem lesního baru a to neměli dělat. majitel zrovna navozil čerstvé špekáčky a mnozí neodolali. Už se peklo. Tom čekal u Císařovy boudy a když delší dobu nešli, připravil na dalších 2,5 km morselušťovku až k chatě Paprsek. Odpolední slunce hřálo do zad a výhledy byly skvostné, takže než jsem se nadál byli první řešitelé u chaty. První tři správně, získali točenou kofolu, ostatní si naporoučeli horkou čokoládu, borůvkové knedlíky, no prostě pohoda na horách. Do Starého Města to bylo již jen 7,5 kiláků, ale došli jsme až za tmy. Ono totiž, než všechnu tu krásu vyfotíte, Praděd, Šerák, Kraličák, údolí Branné, než se nabažíte a nakocháte, to zabere času. V šest večer slavnostně nalézáme tělocvičnu, ve které už čeká Dib, který se snad trochu učil? V nohách máme 46 kilometrů, dnes 22, Tom ošidil z Ostružné, ale má má nachozeno v Kauflandu, to se počítá.

Zvláštní odstavec by měla mít kapitola: večeře a pondělní večer! Ono totiž, když se místních zeptáte, kde se dá pojíst, řeknou: Raději nikde!! Přesto jsme riskli místní pizzerii a objednali 48x pizzu s sebou. Stálo to sice majlant, ale stálo to za to. Udělejte na čas na jednu dobu tolik pizz. Přesto když jsme přišli, nevěřili jsme s chlapci, svým očím: na kulečníkové stole, pod dekou, obaleny polystyrenovými deskami byly skutečně naskládány všechny. Měnili jsme si druhy, skládali krabice na sebe. Super!! A navíc přijel Frkoš s Ivetkou. Frki má vždy na puťáku narozeniny a zrovna letos má kulatých 30!! Přestože s námi neodjel, neboť jej „chytla záda“, což je úděl starších pánů, přivezl pro všechny dorty. Navíc výborné. Takže závěr dne, po 22 kilometrech pěšouŕem, famózní. Frrrkóóš má narozeniny, my máme přání jediný…. A pak ještě florbal a volejbal a Motýl s Mikim opět zahráli na kytárku, dobře se to ve spacáku poslouchá. Aspoň teda mi jo. Teď když píšu, už všichni spí. Podařilo se již ve 23.00. Spíme v šatnách, v nářaďovně, na chodbě, jen aby zůstala tělocvična volná na sporty. Přesto těch 50 lidiček je dost, všude někdo.

Zítra předposlední den, po kakau a vánočce, vyšlapeme na Kralický Sněžník. Chceme totiž vidět toho slona, kterých máme na tričku plno. „Ješ“. Vy nevíte, co znamená „ješ“? Přečtěte si dost podivnou historii, odkud se vzal slon na Králičáku. Pokud jej zdoláme, mohli bychom ještě stihnout i bobovou dráhu. No uvidíme?!

Tak a teď jsem na konci a vlastně už podruhé. Bude jedna hodina, úterý 28.října. V sedm pro pečivo, nachystat nějakou tu svačinu  a „valíme“. Mějte se jak Vy sami chcete a ahoj a nashledanou, třeba až doma, v Opavě.

Tak přece jen se ozývám ještě jednou.

Je 0,39 středa 29.10., všichni spí. Zatímco já jsem zchrupnul mezi devátou a desátou, když se hrálo opět v tělocvičně, takže mám naspáno. Byl neobyčejně nádherný den, který začal výstupem na Kralický Sněžník, kam jsme dorazili kolem půl druhé. Je to slušný stoupák. Sice foukalo a teplo nebylo, ale odměna za výkon úžasná: ty výhledy!! Pak 1000 fotek, sváča a mazali jsme do Dolní Moravy na bobovou dráhu. Stihli jsme ještě 100 jízd a mnozí si byli ještě dokoupit. Našlapali jsme 21 kilometrů. Někteří jsou jako po obrně. Busem zpátky, kde nás čekaly párečky a po nich kynutý borůvkový koláč, který jsme nechali upéct v místní cukrárně."Zvalili" jsme 3 plechy.

Jdu taky chrnět, však se dnes uvidíme!!