Pošesté a určitě ne naposledy

Datum:09.07.2017

Ahoj a dobrý den,

ozývám se pošesté z údolí Seziny, z našeho tábora Ztracená budoucnost, což se včera málem naplnilo. Ani nevím, zda mám vůbec něco psát, neboť jste vlastně skoro všichni byli včera s námi a někteří z Vás dokonce přespali. No jasně, proč ne, když byla krásná noc. Přijelo Vás tolik, že jsem málem došla káva a zdravotnice Verča hlásila už večer „Tome, rozhodně kup toaletní papír, dochází!!!“

Včerejší den, sobota, začal opravdu nádherně. Slunce svítilo a bylo zcela jasné, že sportovní turnaje a olympiáda proběhne v plné síle. Během hodiny bylo vše jinak: ztracená budoucnost. Zatáhlo se tak, jako ani jednou předtím a seshora někdo vylil „tisíce konví“ vody. Vody je zapotřebí, ale nám se to skutečně nehodilo do krámu. Příjezdovou cestu jsme auty změnili v tankodrom, naše dodávka do kopce na Olbramovice nevyjela. Těsně před největší sprchou přijela v dodávce také paní pošťačka s jedním balíčkem, prostě dovoz až na místo. V tu chvíli začalo lít tak, že byly pod kopcem dodávky dvě. 10 totálně promočených chlapů vytlačilo poštu až nahoru na kopec a je jasné, že to byla poslední pošta do tábora, od včerejška vždy jedeme pro poštu my. Program vzal za své, provazy vody smáčely tábor a všudypřítomné blátičko vybízelo k přemýšlení, „co s Vámi rodiči odpoledne uděláme?“ Tajně jsme věřili, že nepřijedete, protože je opravdu hnusně. Přesto děcka situaci vyřešili po svém. V jídelně se objevily snad všechny oddílové deskovky a všech stolů i v herním stanu se hrálo nebo četly komiksy. Později jsme zjistili, že někteří byli zastiženi deštěm na latrínách a tam neprší, tak si tam poseděli déle!

My staří, jsme zapínali, zavírali, uklízeli, schovávali….prostě tak jako když „chčije, jako z konve“. V každým dveřích kuchyně stál někdo, jako děda Komárek z filmu Na samotě u lesa. Znáte: „ a chčije a chčije“.

Jak rychle bouře přišla, tak rychle odešla a nechala nás s vodou a starejte se. Naštěstí nastoupala Sezina a kluci se mohli pořádně vyráchat. Náladu nám však počasí nezkazilo a hlavně byl tady oběd a 8 kilo masa v boloňské směsi a k tomu 7,5 kila těstovin, kuřecí polévka, no a pak se přiblížila hodina H.

Chystalo se smažení spirál, výroba cukrové vaty, těsto na trdelníky, různé doprovodné soutěže, odpálení další rakety, kroniky k prohlížení a vůbec vše, abyste si den se svými dětmi užili i Vy. Pevně věřím, že jste si společné odpoledne s námi a se svými užili, se nenašlo nic, co byste museli „pohanit“, i když slabiny samozřejmě máme, ale kdo ne?

Uvažoval jsem, zda vypsat, kdo tu všechno byl, ale to by bylo asi jednodušší zkopírovat seznam dětí a prostě až na výjimky (většinou dětem ohlášené důvody) všichni. Jenom mi nikdo nepřijel, ale to bude asi tím, že tu všechny mám a se synem Áďou o sobě na dálku víme!

Odpoledne se protáhlo, neboť pořád bylo co povídat, prohlížet, zkoušet a péct, smažit, točit a jíst. Bodejť by nebylo, co jíst, když jste mimo věcných odměn pro děti, navozili hromady buchet, bábovek, ovoce, sladkostí i „slaností“, zkrátka DĚKUJEME, DĚKUJEME, možná praskneme. Večeře se tak odsunula až na osmou večer a počasí, který i celé odpoledne strašilo deštěm, neboť pětkrát začalo pršet a 6x přestalo a já jsem nástěnky přikrýval a odkrýval asi 8x. Nicméně večer byl už krásný, teplý a nakonec jasný, s měsícem nad hlavou. U ohně se nás sešlo o desítku rodičů navíc a po krátkým scénkách se zpívalo a hrálo, rozdaly se zpěvníky, které možná kluci a holky (ne)dovezou domů a do spacáků odcházel každý podle své únavy…, i když pak už jsem všechny odehnal „chrnět“ Vedoucí si tradičně ustlali pod nebem, rodiče, kde bylo místo!

Jedna poznámka na závěr. „V Globusu je svět  ještě v pořádku…“ (my sice víme, i když..), ale představte si, jsem včera v Café Globus, kde je wifi, psal, vypil kávu, odeslal, odnesl šálek na určený vozík, vzal batoh a šel. Ovšem bez notebooku, ten zůstal ležet na stolku. Když jsem chtěl v noci, poté, co všichni ulehli, psát, teprve jsem zjistil, že jej nemám. Do dvou v noci jsem stihnul prohledat celý tábor a přitom přemýšlel, co v něm vše mám: účto, texty, fotky, přípravu oddílové cesty do Alp apod. V půl šesté jsem byl již vzhůru a už jsem opět pročesávalk místa, kde jsem už 10x hledal. No a potom bylo TEĎ! Sedím u stejného stolku a pevně věřím, že odejdu i s noťasem. Věřte tomu, že tábor má být zážitek pro všechny, nejen pro ty malé!

Tak se mějte pěkně a mrkněte na první díl táborové videa, které ráno vyjel Jesus alis Profesor nahrát na oddílové webovky. Mějte se a zase někdy „Napočtenou“ zdraví Tom (Lrr)

P.S: Chyby omluvte, trochu spěch, navíc učitýlek na prázdninách. Díky