V zemi Jamatai to stále žije

Datum:01.01.1970

Už je to tak dávno, co jsme neposlali ani řádek. Je toho však tolik, že nestíháme psát. Vlastně máme i jiné psací povinnosti, neboť chystáme příspěvek do časopisu KČT Turista, Taky hracích věcí je moc a taky v kuchyni se toho děje hodně, a protože Helenka odjela na plánovanou operaci, střídáme se v její roli. Takže Heli srůstej, my = nové Helenky, to za tebe zmákneme! Než jste v sobotu přijeli na oslavu nového roku, děla se spousta aktivit. Především bylo ve čtvrtek veselo v ostravské ZOO, kam jsme odjeli dvěma autobusy a všichni v japonských kostýmech. To bylo veselo, nejen u klecí a výběhů, ale také u bufíků a při hře, kterou jsme v zoologické hráli. Na večeři jsme měli skvělé mexické fazole, po kterých jsme se zasmáli u japonského večera, plného Pokémonů, vodních, hmyzích, kamenných a mnoha dalších. V malých, krátkých, ale vtipných soutěžích, které vedl Hoki s Mončou si zasoutěžili zástupci všech klanů. V noci jsme vzali lampióny i ty vyrobené a šli k rybníčku před táborem vyvolat japonské bohy, kteří nám zmizeli v oparu a seslali pro našeho nového císaře dary.

Po páteční snídani proběhla audience u císaře, učíme se japonské písmo, tvoříme chrámy pro sošky a také se chystá čajovna. Každý den doprovází různé worshopy, které jsou dobrovolné. Stříhá se, řeže se, hraje se, kreslí se, vyrábí se, masíruje se a od příjezdu Stokiho se také chodí s kajaky na rybník. Páteční oběd, dýňový krém se semínky, brambor a rybí filé v těstíčku a broskvový kompot, byl dokonalý a jako mnohé jiné dostal obrovské množství jedniček. Vůbec jsem zvědav, který oběd letos vyhraje bodování? Večer se nacvičuje japonské divadlo a klany vystupují se svými scénkami a konečně se jde spát normálně s večerkou. Musíme se totiž připravit na sobotní příjezd, Vás, Evropanů.

To se nám však moc nepovedlo, protože hned v první hře jsme dostali neštovice a taky jsme zkusili posílat poštu, protože i to je pro Japonce dovoz z Evropy. Převážejí se různé zásilky, ale různými způsoby. Třeba tak, že se jeden člen klanu nesmí dotýkat země. Nebo se celý klan musí držet za ruce a samozřejmě na rychlost a pak byly na řadě boloňské špagety a Vy. Především moc děkujeme, že jste nejeli na tábor autem, vyhnuli jsme se tak problémům s okolními sousedy, až na jeden incident. Japonský nový rok byl ve znamení 21 více či méně zajímavých drobných soutěží nebo zastávek s karaoke, bubble tea nebo kávou, prakem, slackline, jugger meči, suši a wasabi, věžemi z matic, skládanými japonskými hůlkami  a mnoha dalšími drobnostmi  zajímavostmi. Každý vedoucí měl něco, aby Evropani s foťáky, po vzoru Japonců, mohli získávat nálepky na ně. A těch dobrot! Díky za ně! Postupně jsme je klukům a holkám dávali ke svačině či jen tak, navíc a s rozumem. Prográmek u ohně byl milý a jiný než vloni. Tatínkům díky za jejich komický příspěvek u ohně, mamce Verči za písničky a doprovod a všem za milou atmosféru, u ohně, kde jsme ještě hráli a zpívali až do pozdních nočních hodin. Tedy až po ohňostroji a zjevení draka.

V neděli umřel starý japonský císař, který k vám promluvil a po jeho řeči a ohňostroji se nám všem zjevil drak. V neděli večer jsme rakev s jeho tělem přenesli na jamataiskou hranici a jeho tělo slavnostně spálili. Jeho popel jsme pak dali do urny, kterou jsme druhého dne vynesli na rozhlednu na Velkém Javorníku, kam jsme vystoupili ze sedla Pindula, a před zraky obyvatelů země Jamatai na vrcholu rozhledny, jsme vysypali popel po celé zemi, nejen po Jamatai, ale ve skutečnosti po našich Beskydech. Dokonce, protože je v pondělí hospůdka na Javorníku zavřená, nám majitelé otevřeli bufetové okénko a mohli jsme si posedět a koupit občerstvení, za moc děkujeme. Po 10 kilometrech jsme došli ke skokanskému areálu Jiřího Rašky a odtud nás autobusy převezli do aquaparku v Olešné, protože počasí nepřálo venkovnímu koupališti ve Frenštátu pod Radhoštěm, kam jsme měli jít. Přestože jsme přišli všichni utahaní po celém dni, spráskli jsme celý hrnec zeleninové polévky a ještě větší hrnec guláše s chlebem. Protože po celodenním výletě bývají všechny děti, nejen ty japonské, unavené, už se nehrály žádné hry, ale promítli jsme si na táborové jídelně pohádku o japonských bozích a princezně a kdo chtěl mohl spát pod širákem přímo v kině, čehož mnoho kluků a holek využilo. Takže když jsme s Jesusem odjížděli úterním ránem pro čerstvé pečivo, ale s bedýnkami jsme překračovali ležící, spící, kteří spokojeni chrupali, a začínal nový krásný slunečný den.

Úterý bylo ve znamení sportů a turnajů mezi klany. Hrálo se freesbee, japonská, kdysi indiánská košíková a oblíbený bojovný jugger. Bylo sice hodně teplo, ale s pomocí několika sudů pitné vody, mnoha minerálek, studeného nebo vlažného čaje a čachtání v potoce se vše perfektně dohrálo a všichni hráči byli na večerním nástupu pochváleni za bojovnost. V kuchyni se během odbýval jiný zápas, neboť se bojovalo s 16 kily brambor, 11 kilogramy mletého masa, z kterých nakonec vzniklo 200 karbanátků, které zmizely do posledního. Ovšem jedničku dostaly nejen karbanátky, ale také fantastická kulajda a za své vzaly také další „vaše“ melouny a snědly se i všechny bábovky, které jste přivezli. Tečku na závěr udělaly dva hrnce špaget. Zkrátka byl to vydařený den, který zdaleka nekončí. Neboť zatímco píšu tyto řádky, kolem mne slyším vzrušené hlasy vedoucích, kteří domlouvají poslední pravidla večerní bojové hry. Spaní venku jste sice mnozí narušili odvozem karimatek a také táborových triček, ale nějak si poradíme. Pokud jsem zrovna u této věci, prosím maminky, aby přežily14 dnů špíny a nepořádku a přehlédly mnohé naše nedokonalosti, stan není obývák a není potřeba uklízet a odvážet něco předem. Taky pro příště prosíme, nenoste svým dětem neúměrné množství sladkostí, které pak cpou bez ohledu na své příští nevolnosti. Toliko mrzutosti a od teď samá pozitiva. Takže nás čeká noc venku v lese na louce, každý klan sám se svou vlajkou, kterou se snaží klany ubránit a jiným klanům ukrást.  Právě kolem mne prošli s karimatkami a spacáky další klany a já končím dnešní zápis. Je pozdě a za chvíli začne boj. Takže moc prosím, omluvte chyby v textu, neboť nemám korektora a vše sepisuji opožděně a ve spěchu. Posílám pozdravy do všech rodin. Držte nám palce, ať přežijeme vedra, Když jsme ale přežili deště, myslím, že přežijeme v pohod i vedra. Takže dobrou noc nebo dobré ráno a hlavně ZDAR nám všem!                                                                                                                                                                               Tom

P.S: Přibylo video, mrkněte!