Poslední pozdrav z cyklopuťáku Krušnohořím

Datum:23.08.2015

Už dávno nejsme v Krušnohoří, ale sedíme v pendolinu na cestě domů. Včera, po večeři v hospůdce, jsme rozdělali oheň a do půlnoci zpívali a taky ještě pekli vuřty, pro které Tom skočil do Litvínova. Vuřty byly však zástupný důvod. Zcela nečekaně, jako vždy, nám zavolal náš letitý kamarád Peťa Dobráček Dombek, táta tří oddílových členů, který nám po léta na cyklopuťácích a jiných akcích vozil věci a tahal vlek. Ty báječné roky jsou už dávno pryč, jeho kluci vyrostli a jsou z nich chlapi, ale Peťa nám zůstal a vždy se někde objeví, jako třeba vloni v Andoře. A my ho vždycky rádi vidíme. Zatímco my teď jedeme domů, on jede na kole „kamsi“, to je totiž jeho velký koníček….prostě jsem pro něj skočil do Litvínova, protože na našich stránkách sleduje, co děláme, a při tom tam koupil vuřty.

Noc byly chladná, jasná, rosa jakoby nebe vyždímal, přesto většina cyklistů spala pod širákem. Ráno jsme vše sbalili, vysušili a cykloskupina vyrazila na závěrečných 30 rychlých kilometrů do Mostu, odkud jel vlak. My ostatní jsme počkali ještě až vše doschne, naskákali do dodávky a hurááá za nimi. Jejich trasa vedla přes zámek Jizeří, který vyčnívá v kopcích nad hnědouhelnými doly u Horního Jiřetína.

Sjezd  z krušnohorských kopců do údolí si následně u nádraží v Mostu pochvalovali. Na nádraží v Mostě jsme ještě nalezli obchod naditý obrovskými zákusky a crossainty a přestože všichni mají svačinu, utrácejí poslední koruny.

Tak ještě navěšet kola, rozloučit se z Peťou a Honzou Hruškou, který jede autem, ale pouze do Prahy. Abyste věděli, proč právě s Honzou. Na vysvětlenou: na kole jezdíme podobně jako na vodě, první a poslední loď, tak i zde je první a poslední kolo! A právě Honza, dlouholetý člen oddílu, „odtáhnul“ jako vedoucí většinu cyklopuťáků. Ono totiž není jednoduché jet v čele pelotonu, mít silné nohy, stíhat před mládežníky a ještě dokonale číst mapu a mít orientační smysl. Naše trasy zpravidla vedou po cyklostezkách, terénem nebo silničkami nižších tříd, navíc Honza má „cit pro místo“, kde zastavit a počkat, nechat na křižovatce někoho nebo tam zůstat sám, prostě je to ideální vůdce na kole. Honzo DÍKY! Budu rád, když ti za rok budu moci zase „zavírat“!

Přestože nám v týdnu i dost pršelo, poslední dny byly nádherné a nám se povedlo najezdit 300 km, tedy těm, kteří sedli na kolo vždy, když se jelo! Mne osobně trošku mrzí, že pršelo v oblasti kolem Horní Blatné a Perninku, kde je mnoho krásných cyklostezek, ale přesto jsme Krušné Hory "neošidili" a to nejdůležitější jsme viděli a projezdili. Žádný pád, žádné velké trable, jen několik nevolností z únavy či prudké změny počasí nebo vlhka, prostě prima cyklopuťák. 

Kam pojedeme příští rok nevím/e, ale cykloputování je již dvě desítky let tradiční akcí i s pořízením vždy nového trika, jehož logo letos navrhnul Polda (díky!) a zelené tričko se v horách oprvadu líbilo. Na rok 2016 padl návrh příštího cykloupuťáku: třeba Vysočina? No nevíme, ale jisté je jedno, že našlápnuto máme. Naši nejmladší Ufo, Martin a Diviš šlapali jako o život a jsou tak příslibem do let příštích a vzorem pro ostatní omladinu.

Poslední AHOJ za cyklopartu Vám do Opavy

Děkujeme Moravskoslezskému kraji, který naše cyklistické putování finančně podpořil.