Přihlásit
logo_kadao logo_atom

titulni_obrazek
znacka

SBÍRKA PRO SVĚTLUŠKU

DÍKY, DÍKY, DÍKY....VŠEM, KTEŘÍ JSTE V DRUHÉM ŘÍJNOVÉM TÝDNU VYRAZILI DO ULIC OPAVY PRODÁVAT TYKADLA A PLACKY, NÁRAMKY, PRUPISKY, PÍŠŤALKY A ROZDÁVALI LETÁKY. DÍKY VAŠI AKTIVITĚ SE NAŠEMU ODDÍLU POVEDLO VYBRAT BÁJEČNÝCH 20 268 KČ, KTERÉ JSME POSLALI NA FOND NADACE SVĚTLUŠKY A PŘISPĚLI JSME TAK KONTO PRO NEVIDOMÉ LIDI!! JSTE FAKT DOBŘÍ, KDO SI TO NEZKUSIL, NEVÍ, JAKÝ TO JE "OPRUZ" PŘEMLOUVAT LIDI NA ULICI!! DÍKY MOC!!
znacka

Trošku jiné výpravy KADAA.

Jako mnoho tomáckých oddílů, i opavské KADAO již načalo čtvrtou desítku let své činnosti. Celkem  dlouhá historie s sebou nese, nejen stovky nových zážitků a poznaných míst, každý rok novou kroniku a zápisy nových členů, ale také svatby vedoucích. A právě NÁŠ ODDÍL se mohl radovat ze dvou svateb: 6.srpnA a 17.září. V srpnu si Tomáš Frkal, zvaný „Frkoš“, bral svou přítelkyni Ivetku. Frki se však již s oddílem rozloučil a dal přednost, ve 100%, své učitelské kariéře.  17.září, před zraky mnoha členů oddílu, jak je zvykem, vstoupil do svazku manželského Aleš Medvěd Ryšavý se svou dlouholetou přítelkyní Petrou. Méďa je už v oddíle neuvěřitelných 29 let (přihlásil se v 7 letech) a o to více byli mnozí dojatí vč.obzvlášť autor tohoto textu. Obě svatby byly dojemné i veselé současně a oba svatební obřady se konaly v krásné prostředí Arboreta v Novém Dvoře. Na obě se dostavil dostatečný počet členů v zelených oddílových tričkách. Takový počet, abychom mohli předat origami „jeřábů“ jako symbolu štěstí, uspořádat drobný dovednostní závod, čítající nejen morseovkové vypískání azimutu, podle kterého pak ženich objevil nevěstu, ale taky plavbu na lodi, zatloukání hřebíků, přebalení miminka a především zazpívání vždy dvou písní, z nichž jednou z nich je tradiční Nezacházej slunce. Na první, srpnovou Frkošovu svatbu, jsme dokonce přijeli o den dříve z outdoorového putování po Evropě a přesto jsme si to až do nedělních ranních hodin u tance užili. Na druhou jsme uspořádali výpravu na kolech do Arboreta v Novém Dvoře. Skvělé bylo, že místo kazeťáku při obřadu zahrál Podla (kytara) a Alice (housle). Byli skvělí! Terka složila Méďovi píseň, tedy předělala známou píseň z Večerníčku Méďové...brum, brum, brum. Z hostiny v Mokřinkách (u Moravice) jsme pak někteří odpluli na lodích, neboť se právě o víkendu vypouštěla Moravice. Musíme poděkovat mamince Médi, že nás na vodu vybavila krabicí řízků a okurkami. Obě svatby byly veselé a báječné! Jak říká Méďa: "Každá akce je vždy pouze tak dobrá, jak si ji lidé udělají".. . Takže....milí "naši" Frki, Ivet, Méďo a Peťo AŤ SE VÁM DAŘÍ!!      
znacka

Pěší putování Kadaa v BANÁTU

Když minulý rok vyjeli DiB, Víťa a Stoki se svými kamarády do Banátu, tolik se jim tam líbilo, že nám DiB do 5 českých vesnic v Rumunsku uspořádal parádní desetidenní výpravu. Pojďte se pokochat krásami Rumunska a českého Banátu :). Páteční odpoledne a noc jsme strávili jízdou v autobuse a v sobotu ráno jsme dojeli na místo - Sasca Romana. Bylo teplo, slunko pálilo... První dva dny se šlo na těžko, jelikož by se autobus na některá místa nedostal, a tak jsme si sbalili potřebné věci a mohli vyrazit na první túru. Šli jsme krásným údolím řeky Nery a údolím potoka Beu. Cestou jsme míjeli skály, přecházeli různé můstky a žebříky a v neposlední řadě jsme také viděli vodopády! Na konci dne jsme došli ke krasovému jezírku Lacul Dracului, které stálo za to vidět. Přespali jsme v kaňonu řeky. Druhý den ráno se pokračovalo v túře kolem řeky Nery přes rumunskou vesnici Sopotu Nou, kde nás čekal autobus. My mohli odložit velké bagly a vyměnit je za malé batůžky. Taky proběhla koupačka a odpočinek, abychom se připravili na sedmi kilometrový výstup nahoru do první vesnice ROVENSKO. Už když jsme se blížili vesnici, potkávali jsme salaše, stádo krav a všechno vypadalo, jako bychom se vrátili o několik desítek let dozadu. Prostě bomba! Koupili jsme první pohledy, prošli se po vesničce a večeři si vychutnali u paní Pražákové. Večeře měla tři chody: kroupová polévka, prejt s brambory a (jak už Víťa napsal ve svém článku z minulého léta) FAKT KOLOSÁLNÍ tvarohové vdolky. Po těch jsme se oblizovali ještě ráno :-). Další česká vesnička v pořadí byla GERNÍK. Je to taky největší česká vesnice v Banátu. I když měl být tento pochod s krásnými výhledy, my měli mlhu a pršelo. Tudíž jsme nic moc neviděli, ale i tak to určitě stálo za to. Šli jsme kolem rumunských salaší, roztočili vodní mlýnky ,,U Petra" ....  V Gerníku bylo spaní domluveno s Frantou Kuskou. Ten nás položil za školu, kde byl altán, takže pár z nás nemusela vybalovat stany. Večeře byla doma u Kusků. Ti mají kromě velkého stavení dva syny - Frantu a Lojzu. Kluci byli šikovní a hned nám všechno ukázali, pověděli, jak se dělá melounová marmeláda a jak je to u nich se školou a učením. Večeře měla tři chody: vývar, guláš s chlebem a opět famózní koláčko-vdolky. Někteří se prošli vesničkou, došli k jeskyni, ve které je jezírko s vodou pro vesnici a strávli večer v místní hospůdce. Z Gerníku byl přechod do SVATÉ HELENY. Pořád ještě nebylo hezké počasí a tak jsme chtěli dojít do vesničky co nejdříve. Na jedné z odboček jsme odbočili k ,,Turecké díře", což byla velká jeskyně s kolonií netopýrů. Zmoklí jsme dorazili do vesničky a chvíli se schovali v místním obchodě, který slouží zároveň jako hospoda. Tom s Dibem domluvili s místostarostou Petrem Hrůzou, že nás nechají přespat v kulturním domě. Což bylo super, mohli jsme si vysušit věci a ráno nemuseli skládat mokré stany. Večeře byla protentokrát jiná. Rozdělili jsme se do více skupin a každá skupinka měla večeři v jiné rodině. Moje skupinka jedla u paní Hrůzové, která byla velice milá a večer si s námi  popovídala, jak to u nich chodí, jak už kousek techniky přišel i tady do Banátu a jak se pečou její vynikající dvakrát kynuté vanilkové rohlíčky.   Ve středu byl odpočinkový den. Cestou autobusem do EIBENTHALU jsme se stavili ve vyhlášených rumunských lázních Baile Herculane. Takové lázně ještě nikdo z nás neviděl. Cesta do Eibenthalu byla trochu děsivá, protože serpentýny a úzké silnice jsou pro autobus smrtelnou kombinací. Ale naši řidiči to zvládli a zasoužili si od nás veliký potlesk. Za českou hospodou U Medvěda, kterou zde ze staré stodoly vystavěli tři kamarádi Štěpán, Honza a Tibi, byl kopeček, na kterém jsme každý měli svou ,,terásku" pro své stany. Oni tři kluci (www.dovolena-banat.cz) totiž pomohli Dibovi celou cestu naplánovat, zařídili ubytování ve vesnicích a výlet na Dunaj. Za to jim moc děkujeme! Naproti se tyčil větší kopec, který měl z kamenů poskládaný nápis vesničky (jako v Hollywoodu) a vlajkou Česka a Rumunska. Večeři jsme měli u Rominy, manželky Tibiho Pospíšila. Knedlíčková polévka, pečená žebírka s bramborovou kaší. A pak? Zpívalo se, hrály se deskovky,...... Nejdelší pochod byl ve čtvrtek a to 26 kilometrů do poslední námi navštívené vesnice BÍGR. Byl krásný slunečný den a celá cesta utekla rychle. Většinu času se šlo v lese a přijemnou rovinatou cestou. Přes vyhlídku Znamana a přes hřeben Ravna jsme došli do vesničky, kde jsme si chvíli popovídali s místní babičkou. Potom nás autobus dovezl zpátky k Medvědovi a my vyrazili rovnou na večeři (rajčatová polévka a fazole). Poslední strávený den v Banátu stál opravdu za to. Po celý den byl s námi průvodce Lojza. Zažili jsme výlet do jeskyně Ponicova, která byla opravdu veliká a krásná. Projeli se lodičkami Dunajskou soutěskou a prohlídli hlavu Decebala – 55m vysoké sochy vytesané ve skále. Pan průvoce nás vzal také na vyhlídku ve městě Dubova. Pozdní odpoledne jsme už strávili v Eibenthalu. Někteří se prošli vesničkou a nakoupili bylinky, sýry, medy. Jiní si vyšli na kopec nebo do dolů na Ubánji. V sobotu jsme se rozloučili s ,,Mevědem"  a celým Banátem. V maďarském městě Szegedu bylo v plánu navštávit lázně, ale bohužel měli zavřeno a tak jsme si prohlédli městečko. K večeru jsme vyjeli do Opavy. Dojeli jsme v pořádku, fotky i video už visí na webu a DiBovi moc děkujeme za krásných deset dní! Jsi borec! ;-)    
znacka

OUTDOOROVÉ LÉTO 2016 - Rakousko, Německo, Švýcarsko, Itálie

24 cestujících v buse, dva soukromým autem, 4 státy Evropy, 6 řek, ferraty mnoho hor a desítky kilometrů na kole či pěšky a taky volejbal, fotbal, hry, karty, grilování, vše bez úrazu.....V sobotu 6.srpna ve čtyři ráno jsme se vrátili z tradiční akce OUTDOOR tak, abychom stihnuli Frkošovu svatbu v Novém Dvoře, což se nám povedlo. Stejně jako se Frkošovi povedla svatba, nám se povedl návrat i celé naše putování. A kde jsme přesně byli a co jsme tam dělali? Noční přesun z Opavy na rakousko-německou hranici k rakouskému městečku Mittenwald. Zakempovali jsme v kempu Isarhorn u řeky Isar. Následujícího dne jsme na rozpádlování jeli lehkou vodu Isaru přímo z kempu po proudu, ale nedaleká elektrárna nám vzala vodu, takže jsme nejen odolávali dešti, ale také šlapali s loďmi vodou pěšky, naštěstí se koryto malinko zúžilo a po dvou kilometrech jsme již jeli a navíc se umoudřilo počasí. Cílem byla malá vesnička Vorderriss, bohužel do ní vedla překrásným údolím, podél řeky, pouze úzká soukromá cesta, kam naši Karosu nepustili. Oklika byla slušná, 100 km místo 20. Přesto nás dobrá nálada neopustila. Následujícího dne jsme vyjeli proti proudu do Scharnitz, kde jsme se malinko rozdělili. Jedna skupina vyrazila na překrásné okolní dvoutisícovky v NP Karwendel a další vodácká parta si zaplatila taxidodávky a nechala se vyvést do kaňonu Hinterautal Horního Isaru odkud jsme pluli po svižné WWII, s trojkovými místy až do kempu. Kaňon řeky Isar na Scharnitz je úžasný a rozhodně se vyplatilo investovat 8E do taxíků. Cestou nahoru jsme potkávali i cyklisty, jistě i kolo by bylo dobrá volba. Odpoledne ještě „nabušenci“ vzali kola a vyrazili omrknout městečko Mittenwald. V prvních dvou dnech jsme ujeli (nebo ušli ha,ha) 40km po vodě. V pondělí ráno jsme sbalili a vydali se na delší přejezd do Švýcarska. Cestou jsme se však ještě zastavili u řeky Ammer, asi 40 km od Ga-Pa, u jedné z nejkrásnějších řek v Německu. V létě nemívá vodu, ale my jsme měli štěstí, celou noc pršelo. Chvilku sice trvalo, než jsme se popasovali s nástrahami uzounké cesty k řece, ale ani odpojení vleku a odnesení výbavy k řece, nám nezabránilo, abychom po Ammeru pluli. Vody bylo dost, i když měla barvu kakaa. Hned úvodní trojková pasáž –soutěska  nabídla vzrůšo v lodích, ale následujících 12 kilometrů už bylo jednodušších, zakončených příjemnou skluzavkou na jezu před mostem Rottenbuch. Pak už nás čekal dlouhý přejezd kolem Rýna, města Chur a sedlo San Bernardino na farmu La Finca u vesničky Crestiano ve švýcarské oblasti Ticino, na břehu stejnojmenné řeky. Travička v kempu pod našimi stany a na volejbalovém hřišti bylo milé překvapení, také blízkost altánu slibovala příjemné tři následující noci. Ráno jsme si dopřáli spánku a na nedalekou řeku Moesu vyrazili až kolem desáté. Úsek z Cama byl velmi příjemný, vzrušující a nabízel perfektní vodu obtížnosti WW III-II. 14 kilometrů po Moese, jsme zakončili asi tříkilometrovou plavbou po řece Ticino, nedaleko města Bellinzona. Ticino nás však překvapilo svou šířkou, vůbec řeka vypadala jako dálnice, a proto jsme přehodnotili program na další den. Ticino nepojedeme. Navíc ani řeka Maggia nemá vodu. Večer ještě někteří vyrazili k vodopádu nedaleko „naší“ farmy. Dalšího dne vyrazil bus po snídani i s koly a lezeckými věcmi ke krásnému jezeru Lago Maggiore do města Locarno. Keliš se Zapíkama berou kola a lana a vyrážejí si zalozit na blízké skály Ponte Brolla. Ostatní projedou Locarnem kolem jezera a vydávají se na kolech do údolí Valle Versacza, které je nekonečně krásné.  Řeka se zakousává do úzké údolní rozsedliny a vytváří nespočet tůní, vodopádů a překrásných zákoutí. Jedeme starobylými vesničkami s kamennými domy. Nejdříve jsme však museli nastoupat do velikého kopce až ke zdi přehrady jezera Lago di Vogorno, kde jsme sledovali skoky bungee jamping z 223 metrů vysoké přehradní zdi. Teprve po dlouhé chvíli jsme se vydali do kopce proti proudu ve Versaczi, do jejichž vod jsme pak skákali z obrovských balvanů do chladné vody. Pak jsme se rozdělili. „Nabušenci“ projeli celé údolí a pak se na kolech vrátili až do našeho kempu. Cestou ještě navšívili město Bellinzona a jeho 3 hrady, na konci dne měli v nohách cca 90 náročných kilometrů, my „slaboučcí“ jsme se vrátili k busu do Locarna. Ale stačilo!! Ovšem volejbal jsme opět ještě stihli. Ráno balíme a jedeme přes Lugano kolem jezera Lago Como. Nakupujeme v italské Chiavenně. Parmazány, rajčata, Merlot, ovoce, skoro vše, neboť se opět vracíme do drahého Švýcarska. Náš šofér Petr a jeho Karosa projdou náročných testem – serpentinami do sedla Malojapass více než 1800 m.n.m.  Petr nás vysazuje a dalších 60 kilometrů jedeme na kolech. Na kolech frčíme kolem jezer, z kterých vytéká řeka Inn. Jsme na začátku dlouhé Innské cyklostezky, my však pojedeme jen do švýcarského Zernez. Cestou se zastavujeme a hledíme, jako u vytržení na okolní hory, vodopády, jezery, fotíme, s koly projdeme slavné lyžařské středisko St.Moritz. Cyklostezka, půl asfalt, půl šotolina, po takové doslova letíme, navíc pořád mírně z kopce. Pouze když se Inn zakousne do lesů, musíme trochu nastoupat, úžasná cyklistika. Na další dvě noci kempujeme v kempu Cul v Zernez. Ráno se opět rozdělujeme. Jedna parta neodolala okolním horám a vyšplhala k plesům Lai Sura ve švýcarském NP Engadin. K horám se mnozí přiblížili na kolech, jak jinak. My ostatní jsme se vydali splout řeku Inn v úseku Martina strecke, kterou jsme si prodloužili ještě o část Scuolské soutěsky, takže na konci dne jsme ujeli 22 kilometrů a skončili jsme v Martině na rakouskošvýcarské hranici. V tomto úseku je Inn úžasná WW II-III, užili jsme si vody opravdu náramně, až na jednoho „Čochtana“, s naraženým kolenem a prstem. Pro velký úspěch jsme následujícího dne naskákali do lodí všichni, nadjeli si nad kemp k vesničce S-chanf odkud jsme vyrazili na podobně obtížný úsek (Zernez strecke) do Lavinu. Sfrčeli jsme tak dalších necelých 20 kilometrů řeky Inn. Další úseky jsme již nepokoušeli, neboť jsou soutěsky pro nás velmi náročné. Balíme a opouštíme nadobro Švýcarsko. Cesta přes Berninapass je ovšem okouzlující.  Nemůžeme si odpustit nahoře v sedle Bernina ve výšce 2400 m.n.m. udělat společné foto a vyfotit také pastviny krav, vlaky, které křižují údolí a samozřejmě ledovec. Nádhera!! Náš přejezd končí už za tmy v kempu Fae, nedaleko italského Pinzola pod dolomitskými velikány Brenty. Projeli jsme Pass Tonale, Madonnu di Campiglio, kolem řeky Noce, která je špinavá. Uvidíme jestli ji pojedeme. V kempu nás čekalo překvapení: skvělý travnatý plac, pergola, grill, blízkost kuchyňky, WC a koupelny a navíc bus přímo u stanů. Aniž jsme večer tušili, jak se nám následujícího dne vše bude hodit. V plánu na další dva dny byl přechod via ferrat v Brentě. Bus musel dva stát a přespání na chatě v horách vyzývalo k akci. Navíc se k nám připojil Polda, který přifrčel do Trenta z Brna a sám „přehopsal“ nejednu skálu. Jenže, od rána lilo jako z konve. Nebe se zatáhlo a provazy vody zhatily naše plány. Nezbývalo než si den užít jinak. Pergola vybízela k akci: deskovky, karty, kytary, jídlo, pití a grilování a na závěr večírek, který ukončil až kempař. Moc prima. Ráno v 6.00 však vstáváme  a valíme na bus do Madony di Campiglio. Trošku složitě, neboť nás všechny do plného busu nevzali. Za pomoci Kubova auta, který za námi po celý týden jezdil, jsme se všichni dopravili až k lanovce na Grosté. Dib vyřizuje všechno, teď se povedla i sleva a v 9.00 jsme všichni na vrcholu. Na chatě se sice nespí, protože plán musel být kvůli dešti změněn, ale užíváme si i tak nádherného dne. Nahoře se rozdělujeme. Někdo jde ferraty, jednu i více, jiní jdou kolem skal mimo ferraty. Během dne všechny skupinky navštíví rifugio chaty Tuckett a Brentei, někteří sejdou z ferrat zpět do Madony, jiní dojdou od Brentei kaňonem podél říčky Vallesinella až do kempu. Všichni stihnou ještě i nakoupit a pak dlouho vyprávět pod pergolou, kde kdo byl. Báječný den! Dva dny a tři noci ve Fae jsou za námi a my se naposledy stěhujeme. Závěr našeho putování je naplánován v rakouském městečku Mauterndorf ve Vysokých Taurech. Z důvodu jednoduššího přejezdu přes Trento, náročné trasy serpetinami přes Folgaridu, špinavé náročné řece Noca, se rozhodujeme, že si sjedeme řeku Isarco /Eisack nedaleko rakouskoitalských hranic, která se nám už v roce 2013 líbila.  Jedeme úsek Freienfeld – Mittewald, dlouhý asi 13 kilometrů, začínáme nad slalomkou. Vody je dost, ale ne tolik jako před dvěma léty. Až za tmy stavíme stany na tábořišti srazu rakouských ÖTK v Mautendorfu. Nepříjemností je, že nemáme bus u sebe, ale na parkovišti asi 200m od nás. Nakonec vše zdárně přenosíme a na další 3 noci máme sympatické travnaté místečko, obklopené volejbalovým beach hřištěm, fotbalovým hřištěm, siláží a vepřínem a blízko školy, kde jsou sociálky. Přidáváme se ke kamarádům Čmoudíkům, kteří nás již zpravují o festivalu dechovky, který ve městě probíhá. Což okamžitě ráno zjišťujeme, když se ozvou nejdříve hladová prasata a potom zvuky trubky, klarinetu a dalších žesťů. Ráno se vydáváme, společně s ostatními účastníky srazu na kolech k lanovce na Spiereck. I s koly nás vyvezou do 2000 m.n.m., kde zamykáme kola a vystupujeme pěšky na vrchol Spiereck (2490 m.n.m.). Šampon, Ráďa, Hela a Tonda zdolávají „krpál“ bez pomocí lanovky. Tři hodiny pěšárny na vrchol uteče rychle, neboť se těšíme na dlouhý sjezd dolů. A pak to přijde frčíme dolů mezi kravičkami, krmíme se borůvkami a sjíždíme do St.Michael im Lungau a podél řeky Mur, po Murské cyklostezce jedeme asfaltkou do Tamswegu a kolem řeky Taurach do Mautendorfu. Někteří si cestu zkracují, ale všichni se sjedeme u kotlíku praženice, plné hub, které našli řidiči Petr a Lukáš. Takže ani nemusíme vařit, je toho dost pro všechny. Kotlík zvalíme za doprovodu dechovkých valčíků a polek. Beachvolejbal si samozřejmě dáme i s plnými břichy těžkých hub. Následujícího dne, po zaslouženém spánku nejdříve Petr odváží busem cyklisty a trekaře do známého střediska Obertauern, kde všichni absolvují trek do 2500 m.n.m. a následně jedou odpoledne na kole údolím k vodopádům a zpět do Mautendorfu. Pak se vrací pro vodáky a vyrážíme na obtížnější řeku Lieser. Lieser má vody dostatek, střední vodu a je skutečně parádní o obtížnosti WW III-II, některá místa jsou i obtížnější. Jede s námi i jedna loď Čmoudíků. Do Lieserschluchtu si netroufáme, ale Dib a Niki v kajaku jedou, společně s dalšími místními kajakáři. Po návratu hrajeme fotbálek bosky. Dodnes mne bolí palec. A je tady poslední den. Po krásných dnech má přijít změna počasí. Ráno je sice zataženo, ale neprší vyrážíme na řeku Taurach, s tím že si sjedeme i Mur, do kterého se u Tamswegu Taurach vlévá. Je to příjemný lehká říčka o obtížnosti WW I-II, jedeme 10 kilometrů a dává se do silného deště. Končíme u sedmimetrového jezu, který si sice sklouzneme, ale následně nám náhon odvádí vodu. Končíme, voláme Petrovi a padá rozhodnutí: Mur už nepojedeme, balíme v dešti lodě, stany, věci a vydáme se na celonoční zpáteční cestu do ČR. Tradiční zdržení na všech dálnicích, kterých využíváme a v Opavě jsme ve 4 hodiny ráno. Alespoň trošku dospáváme a za nějakých 5 hodin se většina z nás setkává opět, tentokrát na Frkošově svatbě. Ale to už víte z úvodu! Outdoor dopadl skvěle! Nikomu se nic nestalo! Zážitky mocné! Mnoho nových míst! A co příště? Uvidíme!? Norsko, Černá Hora nebo taky nic!?
znacka

Video a fotky z outdooru

Ahoj, po několika dnech nervů se na svět dostalo video z Outdooru. Shlédnout jej můžete ve videogalerii. Zároveň už na webu visí několik fotek od Toma a Diba. Pokud se chcete o své fotky podělit, nahrajte je na nějaký webový server (Rajče, Uložto, Úschovna...) a odkaz vložte do vzkazů. Fotky od Zapletalů: http://zapletalart.rajce.idnes.cz/outdoor_KADAO_2016/ Fotky od Toma: http://www.uschovna.cz/zasilka/KGXEYH4T4L77N6DZ-KGJ/ heslo: 088D415CB70FB8D1A1356662ED989AA476406235 Pěkný den DiB
znacka

Naposledy z Bobrovecké doliny

Pokajmu VŠEM, již máte svého Indiána či Indiánku doma, většinu z prožitého asi už víte z povídání, pokud Vám váš Indián hned neusnul . Přesto, pokud máte zájem, přečtěte si poslední wowapi ze závěrečných dvou dnů našeho tábora, které byly kouzelné a přitom ovlivněnené dešti. Já naposledy Vám psát, že já umřít. Mne zastřelit běloch a v náš vesnice být můj pohřeb. Být velkolepý. Na dřevěném podstavci ležet můj "figura" a planout oheň a nad hlava všech připlout mraky a v dáli blesk a hrom. Manitou z Yrtat seslat hněv.  Naše vigvamy být ohrožen běloch a proto všechna kmen usilovně hledat díly mapa, aby oni mohli najít vysněný poklad našich předka. Ráno však z nebe padat voda a my nutno upravit výprava za poklad a hra jednotlivec indiánská kluk a holka. My poprvé v naší vesnice využít výdobytek bílá muž a z jídelna být kino a Tanec s vlky. Být deštivý čtvrtek, my sníst 20 šišek knedlík a 30 litrů koprmajdy s vejci. Manitou být nakloněn a po oběd kmeny vyrazit na dlouhá výprava za nalézt poklad. Oni najít všechna díl mapa, společně sednout na sněm a spojit nalezené symbol. Když kmeny dát vyhraná symbol dohromady, ony spojit dlouhá kůže a v v navázaném kroužku oni nalézt, kde být poklad: lom Bobrovecká vápenice).  Po západu slunce vyjít všechna obyvatel za poklad do lom. Pochodeň plát, buben znít, tma a tajemné ticho. Dech zpomalit a kluk i holka koukat s otevřená pusa na lom. 30 pochodeň udělat kouzelná světlo a na skála vystoupit Velký Manitou a poděkovat všem kmen za cestu k cíl. Přátelství, příroda a touha jít být největší poklad náš. Aby malá indián být obdařen, z 50 metrová výška po lano sjíždět poklad v kůži. Krkamaha odříznout na zem a on rozbalit. Zlato a drahý kámen pro každá tábor kluk i holka. Já být spokojen moc. Být krásná chvíle a všichni mít radost. Pak spánek.  Pátek za rozbřesku slunce my soutěž jednotlivá kluk a holka, mladý i starý. Po celá dopoledne, bojovat těžká soutěž a sbírat tesák na svůj náhrdelník. Překonat kláda, projít gumičková trasa a další. Na oběd podivnost: poctivá kráva hamburger v houska se zeleninou. Kluk i holka překvapen a být veselo i u oběd. Nepršet, být slunce, ale ne moc, více chlad. My muset kvůli čtvrtek déšť a dnes chlad zrušit návštěva vodácký kanál v city LM. My hrát softbal, pexeso, indiánská koš a mít čas na hodnocení celá a všechna soutěž.  Já nepsat,kdo vítěz i když vědět, ale na večerní sněm my vyhlásit: soutěž Úklid tee pee, soutěž Tábor sport, soutěž Nej potrava, soutěž Stoupání na horu, soutěž Jednotlivá kluk a holka, hra všech kmen Tajemství rudá muž a my číst originál  pamětní lístek pro každá indián. A pak my zpívat, hrát a veselit u oheň, foukat velká vítr a jít spát do teepee až moc pozdě. Tábor v Bobrovecká dolina být skvělá dva týden. Být moc práce, ale být spokojen. Já chtít moc poděkovat Malý Drobek (Dib), Medvědí Pacička (Stoki) za skvělá hra Tajemství rudá muž, Bílá Sova (Daneček) a Rudá Slunce (Anička) za velká hra jednotlivá kluk a holka, Hladová lasice (TeTe) za hra Stoupání na horu, Vepřo-Knedlo-Zelo (Ivka, Hela, Haňa) za skvělá potrava a všem vedoucí a instruktor za workshopy, soutěže, aktivita, noční hlídka....prostě moc moc DÍKY za dobrá parta a moc dobrá práce. Vy být úžasní a já Wetemokeya a moje kámoš Krkamaha na Vás být moc hrdý!!   Howgh!      

Poslední akce

poseni obrazekposeni obrazekposeni obrazekposeni obrazek
pisen

Hlupáku, najdu tě! - Svěrák a Uhlíř

F              B      F
Někdo má hadry na těle 
F               C(7)     
někdo je nosí v hlavě
F                B     F 
berme ten rozdíl vesele
C7                 F    
berme ten rozdíl hravě


Nadutec hloupost nese si
důstojně jako páv
platí to v každé profesi
švec nebo doktor práv


F       F         
Hlupáku najdu tě
F         C7      
tváříš se nadutě
F          B        
když lezeš na kutě
C7            F      
 když ráno vstáváš


F         F        
Ať jedeš v kočáře
F      C7       
a nebo na káře
F         B        
můj pyšný hlupáku
C7       F     
 tebe já znám


Sotva byl váš svět stvořený
sotva byl váš svět stvořen
pustila hloupost kořeny
pustila hloupost kořen


Rodina zdravých mamlasů
valí se jako proud
jde s námi z časů do časů
dá se s tím vůbec hnout?


Hlupáku najdu tě ...


Ať jedeš v kočáře ...
Září
Po Ut St Čt Pa So Ne
1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930
Říjen
Po Ut St Čt Pa So Ne
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31

Vzkazy

 Hanule - neregistrován26.09.2016 (15:20)
Ahoj, nejede někdo z Bitáku domů v sobotu a nemá volné místo v autě? :)
Julie Vlčková24.09.2016 (14:16)
Ahoj nevím jestli pojedu na Bítovský mlýn, protože už jsme měli minulý rok naplánovaného něco jiného. smile
Klára P.21.09.2016 (15:22)
Omlouvám se z dnešní schůzky, jsem nachlazená.
OPICE - neregistrován21.09.2016 (14:53)
Omlouvám se z dnešní schůzky smile
- neregistrován18.09.2016 (07:06)
Jak to vidíte se splutím Moravice? Jede se, nebo ne?
partneři
Opava Atom MS krajk KCT