Přihlásit
logo_kadao logo_atom

titulni_obrazek
znacka

OUTDOOROVÉ LÉTO 2016 - Rakousko, Německo, Švýcarsko, Itálie

24 cestujících v buse, dva soukromým autem, 4 státy Evropy, 6 řek, ferraty mnoho hor a desítky kilometrů na kole či pěšky a taky volejbal, fotbal, hry, karty, grilování, vše bez úrazu.....V sobotu 6.srpna ve čtyři ráno jsme se vrátili z tradiční akce OUTDOOR tak, abychom stihnuli Frkošovu svatbu v Novém Dvoře, což se nám povedlo. Stejně jako se Frkošovi povedla svatba, nám se povedl návrat i celé naše putování. A kde jsme přesně byli a co jsme tam dělali? Noční přesun z Opavy na rakousko-německou hranici k rakouskému městečku Mittenwald. Zakempovali jsme v kempu Isarhorn u řeky Isar. Následujícího dne jsme na rozpádlování jeli lehkou vodu Isaru přímo z kempu po proudu, ale nedaleká elektrárna nám vzala vodu, takže jsme nejen odolávali dešti, ale také šlapali s loďmi vodou pěšky, naštěstí se koryto malinko zúžilo a po dvou kilometrech jsme již jeli a navíc se umoudřilo počasí. Cílem byla malá vesnička Vorderriss, bohužel do ní vedla překrásným údolím, podél řeky, pouze úzká soukromá cesta, kam naši Karosu nepustili. Oklika byla slušná, 100 km místo 20. Přesto nás dobrá nálada neopustila. Následujícího dne jsme vyjeli proti proudu do Scharnitz, kde jsme se malinko rozdělili. Jedna skupina vyrazila na překrásné okolní dvoutisícovky v NP Karwendel a další vodácká parta si zaplatila taxidodávky a nechala se vyvést do kaňonu Hinterautal Horního Isaru odkud jsme pluli po svižné WWII, s trojkovými místy až do kempu. Kaňon řeky Isar na Scharnitz je úžasný a rozhodně se vyplatilo investovat 8E do taxíků. Cestou nahoru jsme potkávali i cyklisty, jistě i kolo by bylo dobrá volba. Odpoledne ještě „nabušenci“ vzali kola a vyrazili omrknout městečko Mittenwald. V prvních dvou dnech jsme ujeli (nebo ušli ha,ha) 40km po vodě. V pondělí ráno jsme sbalili a vydali se na delší přejezd do Švýcarska. Cestou jsme se však ještě zastavili u řeky Ammer, asi 40 km od Ga-Pa, u jedné z nejkrásnějších řek v Německu. V létě nemívá vodu, ale my jsme měli štěstí, celou noc pršelo. Chvilku sice trvalo, než jsme se popasovali s nástrahami uzounké cesty k řece, ale ani odpojení vleku a odnesení výbavy k řece, nám nezabránilo, abychom po Ammeru pluli. Vody bylo dost, i když měla barvu kakaa. Hned úvodní trojková pasáž –soutěska  nabídla vzrůšo v lodích, ale následujících 12 kilometrů už bylo jednodušších, zakončených příjemnou skluzavkou na jezu před mostem Rottenbuch. Pak už nás čekal dlouhý přejezd kolem Rýna, města Chur a sedlo San Bernardino na farmu La Finca u vesničky Crestiano ve švýcarské oblasti Ticino, na břehu stejnojmenné řeky. Travička v kempu pod našimi stany a na volejbalovém hřišti bylo milé překvapení, také blízkost altánu slibovala příjemné tři následující noci. Ráno jsme si dopřáli spánku a na nedalekou řeku Moesu vyrazili až kolem desáté. Úsek z Cama byl velmi příjemný, vzrušující a nabízel perfektní vodu obtížnosti WW III-II. 14 kilometrů po Moese, jsme zakončili asi tříkilometrovou plavbou po řece Ticino, nedaleko města Bellinzona. Ticino nás však překvapilo svou šířkou, vůbec řeka vypadala jako dálnice, a proto jsme přehodnotili program na další den. Ticino nepojedeme. Navíc ani řeka Maggia nemá vodu. Večer ještě někteří vyrazili k vodopádu nedaleko „naší“ farmy. Dalšího dne vyrazil bus po snídani i s koly a lezeckými věcmi ke krásnému jezeru Lago Maggiore do města Locarno. Keliš se Zapíkama berou kola a lana a vyrážejí si zalozit na blízké skály Ponte Brolla. Ostatní projedou Locarnem kolem jezera a vydávají se na kolech do údolí Valle Versacza, které je nekonečně krásné.  Řeka se zakousává do úzké údolní rozsedliny a vytváří nespočet tůní, vodopádů a překrásných zákoutí. Jedeme starobylými vesničkami s kamennými domy. Nejdříve jsme však museli nastoupat do velikého kopce až ke zdi přehrady jezera Lago di Vogorno, kde jsme sledovali skoky bungee jamping z 223 metrů vysoké přehradní zdi. Teprve po dlouhé chvíli jsme se vydali do kopce proti proudu ve Versaczi, do jejichž vod jsme pak skákali z obrovských balvanů do chladné vody. Pak jsme se rozdělili. „Nabušenci“ projeli celé údolí a pak se na kolech vrátili až do našeho kempu. Cestou ještě navšívili město Bellinzona a jeho 3 hrady, na konci dne měli v nohách cca 90 náročných kilometrů, my „slaboučcí“ jsme se vrátili k busu do Locarna. Ale stačilo!! Ovšem volejbal jsme opět ještě stihli. Ráno balíme a jedeme přes Lugano kolem jezera Lago Como. Nakupujeme v italské Chiavenně. Parmazány, rajčata, Merlot, ovoce, skoro vše, neboť se opět vracíme do drahého Švýcarska. Náš šofér Petr a jeho Karosa projdou náročných testem – serpentinami do sedla Malojapass více než 1800 m.n.m.  Petr nás vysazuje a dalších 60 kilometrů jedeme na kolech. Na kolech frčíme kolem jezer, z kterých vytéká řeka Inn. Jsme na začátku dlouhé Innské cyklostezky, my však pojedeme jen do švýcarského Zernez. Cestou se zastavujeme a hledíme, jako u vytržení na okolní hory, vodopády, jezery, fotíme, s koly projdeme slavné lyžařské středisko St.Moritz. Cyklostezka, půl asfalt, půl šotolina, po takové doslova letíme, navíc pořád mírně z kopce. Pouze když se Inn zakousne do lesů, musíme trochu nastoupat, úžasná cyklistika. Na další dvě noci kempujeme v kempu Cul v Zernez. Ráno se opět rozdělujeme. Jedna parta neodolala okolním horám a vyšplhala k plesům Lai Sura ve švýcarském NP Engadin. K horám se mnozí přiblížili na kolech, jak jinak. My ostatní jsme se vydali splout řeku Inn v úseku Martina strecke, kterou jsme si prodloužili ještě o část Scuolské soutěsky, takže na konci dne jsme ujeli 22 kilometrů a skončili jsme v Martině na rakouskošvýcarské hranici. V tomto úseku je Inn úžasná WW II-III, užili jsme si vody opravdu náramně, až na jednoho „Čochtana“, s naraženým kolenem a prstem. Pro velký úspěch jsme následujícího dne naskákali do lodí všichni, nadjeli si nad kemp k vesničce S-chanf odkud jsme vyrazili na podobně obtížný úsek (Zernez strecke) do Lavinu. Sfrčeli jsme tak dalších necelých 20 kilometrů řeky Inn. Další úseky jsme již nepokoušeli, neboť jsou soutěsky pro nás velmi náročné. Balíme a opouštíme nadobro Švýcarsko. Cesta přes Berninapass je ovšem okouzlující.  Nemůžeme si odpustit nahoře v sedle Bernina ve výšce 2400 m.n.m. udělat společné foto a vyfotit také pastviny krav, vlaky, které křižují údolí a samozřejmě ledovec. Nádhera!! Náš přejezd končí už za tmy v kempu Fae, nedaleko italského Pinzola pod dolomitskými velikány Brenty. Projeli jsme Pass Tonale, Madonnu di Campiglio, kolem řeky Noce, která je špinavá. Uvidíme jestli ji pojedeme. V kempu nás čekalo překvapení: skvělý travnatý plac, pergola, grill, blízkost kuchyňky, WC a koupelny a navíc bus přímo u stanů. Aniž jsme večer tušili, jak se nám následujícího dne vše bude hodit. V plánu na další dva dny byl přechod via ferrat v Brentě. Bus musel dva stát a přespání na chatě v horách vyzývalo k akci. Navíc se k nám připojil Polda, který přifrčel do Trenta z Brna a sám „přehopsal“ nejednu skálu. Jenže, od rána lilo jako z konve. Nebe se zatáhlo a provazy vody zhatily naše plány. Nezbývalo než si den užít jinak. Pergola vybízela k akci: deskovky, karty, kytary, jídlo, pití a grilování a na závěr večírek, který ukončil až kempař. Moc prima. Ráno v 6.00 však vstáváme  a valíme na bus do Madony di Campiglio. Trošku složitě, neboť nás všechny do plného busu nevzali. Za pomoci Kubova auta, který za námi po celý týden jezdil, jsme se všichni dopravili až k lanovce na Grosté. Dib vyřizuje všechno, teď se povedla i sleva a v 9.00 jsme všichni na vrcholu. Na chatě se sice nespí, protože plán musel být kvůli dešti změněn, ale užíváme si i tak nádherného dne. Nahoře se rozdělujeme. Někdo jde ferraty, jednu i více, jiní jdou kolem skal mimo ferraty. Během dne všechny skupinky navštíví rifugio chaty Tuckett a Brentei, někteří sejdou z ferrat zpět do Madony, jiní dojdou od Brentei kaňonem podél říčky Vallesinella až do kempu. Všichni stihnou ještě i nakoupit a pak dlouho vyprávět pod pergolou, kde kdo byl. Báječný den! Dva dny a tři noci ve Fae jsou za námi a my se naposledy stěhujeme. Závěr našeho putování je naplánován v rakouském městečku Mauterndorf ve Vysokých Taurech. Z důvodu jednoduššího přejezdu přes Trento, náročné trasy serpetinami přes Folgaridu, špinavé náročné řece Noca, se rozhodujeme, že si sjedeme řeku Isarco /Eisack nedaleko rakouskoitalských hranic, která se nám už v roce 2013 líbila.  Jedeme úsek Freienfeld – Mittewald, dlouhý asi 13 kilometrů, začínáme nad slalomkou. Vody je dost, ale ne tolik jako před dvěma léty. Až za tmy stavíme stany na tábořišti srazu rakouských ÖTK v Mautendorfu. Nepříjemností je, že nemáme bus u sebe, ale na parkovišti asi 200m od nás. Nakonec vše zdárně přenosíme a na další 3 noci máme sympatické travnaté místečko, obklopené volejbalovým beach hřištěm, fotbalovým hřištěm, siláží a vepřínem a blízko školy, kde jsou sociálky. Přidáváme se ke kamarádům Čmoudíkům, kteří nás již zpravují o festivalu dechovky, který ve městě probíhá. Což okamžitě ráno zjišťujeme, když se ozvou nejdříve hladová prasata a potom zvuky trubky, klarinetu a dalších žesťů. Ráno se vydáváme, společně s ostatními účastníky srazu na kolech k lanovce na Spiereck. I s koly nás vyvezou do 2000 m.n.m., kde zamykáme kola a vystupujeme pěšky na vrchol Spiereck (2490 m.n.m.). Šampon, Ráďa, Hela a Tonda zdolávají „krpál“ bez pomocí lanovky. Tři hodiny pěšárny na vrchol uteče rychle, neboť se těšíme na dlouhý sjezd dolů. A pak to přijde frčíme dolů mezi kravičkami, krmíme se borůvkami a sjíždíme do St.Michael im Lungau a podél řeky Mur, po Murské cyklostezce jedeme asfaltkou do Tamswegu a kolem řeky Taurach do Mautendorfu. Někteří si cestu zkracují, ale všichni se sjedeme u kotlíku praženice, plné hub, které našli řidiči Petr a Lukáš. Takže ani nemusíme vařit, je toho dost pro všechny. Kotlík zvalíme za doprovodu dechovkých valčíků a polek. Beachvolejbal si samozřejmě dáme i s plnými břichy těžkých hub. Následujícího dne, po zaslouženém spánku nejdříve Petr odváží busem cyklisty a trekaře do známého střediska Obertauern, kde všichni absolvují trek do 2500 m.n.m. a následně jedou odpoledne na kole údolím k vodopádům a zpět do Mautendorfu. Pak se vrací pro vodáky a vyrážíme na obtížnější řeku Lieser. Lieser má vody dostatek, střední vodu a je skutečně parádní o obtížnosti WW III-II, některá místa jsou i obtížnější. Jede s námi i jedna loď Čmoudíků. Do Lieserschluchtu si netroufáme, ale Dib a Niki v kajaku jedou, společně s dalšími místními kajakáři. Po návratu hrajeme fotbálek bosky. Dodnes mne bolí palec. A je tady poslední den. Po krásných dnech má přijít změna počasí. Ráno je sice zataženo, ale neprší vyrážíme na řeku Taurach, s tím že si sjedeme i Mur, do kterého se u Tamswegu Taurach vlévá. Je to příjemný lehká říčka o obtížnosti WW I-II, jedeme 10 kilometrů a dává se do silného deště. Končíme u sedmimetrového jezu, který si sice sklouzneme, ale následně nám náhon odvádí vodu. Končíme, voláme Petrovi a padá rozhodnutí: Mur už nepojedeme, balíme v dešti lodě, stany, věci a vydáme se na celonoční zpáteční cestu do ČR. Tradiční zdržení na všech dálnicích, kterých využíváme a v Opavě jsme ve 4 hodiny ráno. Alespoň trošku dospáváme a za nějakých 5 hodin se většina z nás setkává opět, tentokrát na Frkošově svatbě. Ale to už víte z úvodu! Outdoor dopadl skvěle! Nikomu se nic nestalo! Zážitky mocné! Mnoho nových míst! A co příště? Uvidíme!? Norsko, Černá Hora nebo taky nic!?
znacka

Naposledy z Bobrovecké doliny

Pokajmu VŠEM, již máte svého Indiána či Indiánku doma, většinu z prožitého asi už víte z povídání, pokud Vám váš Indián hned neusnul . Přesto, pokud máte zájem, přečtěte si poslední wowapi ze závěrečných dvou dnů našeho tábora, které byly kouzelné a přitom ovlivněnené dešti. Já naposledy Vám psát, že já umřít. Mne zastřelit běloch a v náš vesnice být můj pohřeb. Být velkolepý. Na dřevěném podstavci ležet můj "figura" a planout oheň a nad hlava všech připlout mraky a v dáli blesk a hrom. Manitou z Yrtat seslat hněv.  Naše vigvamy být ohrožen běloch a proto všechna kmen usilovně hledat díly mapa, aby oni mohli najít vysněný poklad našich předka. Ráno však z nebe padat voda a my nutno upravit výprava za poklad a hra jednotlivec indiánská kluk a holka. My poprvé v naší vesnice využít výdobytek bílá muž a z jídelna být kino a Tanec s vlky. Být deštivý čtvrtek, my sníst 20 šišek knedlík a 30 litrů koprmajdy s vejci. Manitou být nakloněn a po oběd kmeny vyrazit na dlouhá výprava za nalézt poklad. Oni najít všechna díl mapa, společně sednout na sněm a spojit nalezené symbol. Když kmeny dát vyhraná symbol dohromady, ony spojit dlouhá kůže a v v navázaném kroužku oni nalézt, kde být poklad: lom Bobrovecká vápenice).  Po západu slunce vyjít všechna obyvatel za poklad do lom. Pochodeň plát, buben znít, tma a tajemné ticho. Dech zpomalit a kluk i holka koukat s otevřená pusa na lom. 30 pochodeň udělat kouzelná světlo a na skála vystoupit Velký Manitou a poděkovat všem kmen za cestu k cíl. Přátelství, příroda a touha jít být největší poklad náš. Aby malá indián být obdařen, z 50 metrová výška po lano sjíždět poklad v kůži. Krkamaha odříznout na zem a on rozbalit. Zlato a drahý kámen pro každá tábor kluk i holka. Já být spokojen moc. Být krásná chvíle a všichni mít radost. Pak spánek.  Pátek za rozbřesku slunce my soutěž jednotlivá kluk a holka, mladý i starý. Po celá dopoledne, bojovat těžká soutěž a sbírat tesák na svůj náhrdelník. Překonat kláda, projít gumičková trasa a další. Na oběd podivnost: poctivá kráva hamburger v houska se zeleninou. Kluk i holka překvapen a být veselo i u oběd. Nepršet, být slunce, ale ne moc, více chlad. My muset kvůli čtvrtek déšť a dnes chlad zrušit návštěva vodácký kanál v city LM. My hrát softbal, pexeso, indiánská koš a mít čas na hodnocení celá a všechna soutěž.  Já nepsat,kdo vítěz i když vědět, ale na večerní sněm my vyhlásit: soutěž Úklid tee pee, soutěž Tábor sport, soutěž Nej potrava, soutěž Stoupání na horu, soutěž Jednotlivá kluk a holka, hra všech kmen Tajemství rudá muž a my číst originál  pamětní lístek pro každá indián. A pak my zpívat, hrát a veselit u oheň, foukat velká vítr a jít spát do teepee až moc pozdě. Tábor v Bobrovecká dolina být skvělá dva týden. Být moc práce, ale být spokojen. Já chtít moc poděkovat Malý Drobek (Dib), Medvědí Pacička (Stoki) za skvělá hra Tajemství rudá muž, Bílá Sova (Daneček) a Rudá Slunce (Anička) za velká hra jednotlivá kluk a holka, Hladová lasice (TeTe) za hra Stoupání na horu, Vepřo-Knedlo-Zelo (Ivka, Hela, Haňa) za skvělá potrava a všem vedoucí a instruktor za workshopy, soutěže, aktivita, noční hlídka....prostě moc moc DÍKY za dobrá parta a moc dobrá práce. Vy být úžasní a já Wetemokeya a moje kámoš Krkamaha na Vás být moc hrdý!!   Howgh!      
znacka

Pátá WOWAPI – zpráva z Bobrovecké doliny

Vy dočkat se! My vrátit z hor Yrtat a přinést s sebou nejen díl mapa, ale také báječný zážitek. Já Vám muset podrobně vylíčit. My rozdělit se a výpravu starých stanových kůží vést do hor já, Wetomokeya a program v tábor pro mladá stanová kůže a starší, která nechtěla do hor, chystat Krkamaha. Rozdělení padlo: 51 v tábor, 40 do hor. Slunce vysoko a být dva krásná den, pondělí a úterý. V tábor být mladý kluk i holka často v Jalovecký potok a hrát veselá a zajímavá hra, třeba vylovit míčky z potok nebo hodit do kajak. Nalézt písmena na louka. Taky vykonat řada indiánských zkouška a muset sebe překonat. Udržet tác s míček, být polet studená voda a míček nesmět padnout. My mít také workshop a na mnohá hlava objevit pletená copánek, na oděv zvíře z perlí. Večer namalovat barvou velká obraz. Mladá Indián uhlídat tábor před běloch a užívat si dva dny program pro svůj věk. Zajímavá být oběd. Brambor a smažený řízek, která v tábor být s brambor a v hora s chléb. Starší Indián sbalit svůj tlumok, do něj potrava na 2 dny a vyrazit do hor Yrtat. Já jít s ním a muset Vám povědět: „Váš kluk i holka být silný, vytrvalý a přemoci se. Nikdo nefňukat, všichni šlapat a být spokojený a šťastný!! My vyjít z výška 790 m.n.m. a vystoupat na Jalovec dolina na vrch Baníkov 2178 m.n.m., kluk i holka zde nalézt díl mapa a postupovat po řetězech zajištěná cesta, i s batoh,  na Tri kopa a přes Smutná sedlo do kemp Žiarská chata, kde on dorazit po devět hodina chůze. Po spánek v noclehárna my vyrazit zpět do tábor, mimo 6 silných, který ještě vyšlapat na vrch Baraniec. Odpoledne my dorazit do tábor a mít společná večeře: kuřecí čína s rýže. My povídat a sdělovat zážitek a obě skupina být velmi spokojen. Všichni o.k. Večer já - šaman sdělit, co být důležité, přečíst verš a Bobo mít zajímavý kvíz pořad. Já psát a být středa, ráno velký boj mezi všichni kmen, ale já umřít a my běloch ukrást deník verš, z kterého já číst moudrá slova. Dnes brambor a ražničí, my koupit moc dobrot, ale večer být smutný. Konat můj pohřeb, já vzplanout a Manitou řídit další kroky náš tábor. Vy držet nám palec a stále číst!! Howgh!

Poslední akce

poseni obrazekposeni obrazekposeni obrazekposeni obrazek
pisen

Koně - Zrní

Capo2 E-....C,D,e-,a

Hejá koně, odvezte mě, odvezte mě dom
Hejá koně, odvezte mě, odvezte mě dom

E-

Potkal jsem pána který
dlouze se na mě usmíval
že prý mě dovede
dovíst až do nebe

Prošel jsem ulicí
stokrát ho uviděl
stokrát ho obešel
zase se objevil

E-,G,E-,D

dokola dokola, sladkýma slovama
cuchání do sítě, otrava do krve

C...

Hejá koně, odvezte mě, odvezte mě dom
Hejá koně, odvezte mě, odvezte mě dom

Koukal jsem jak z komína
barví se v obloze
básně kouřový

Stál jsem tam v úžasu
když hlava na mě zařvala
štěstí prý leží až
daleko před náma

bez nich prý nedá se na nebe dosáhnout
pilulky, bůžkové, dobře se oblíknout

Hejá koně, odvezte mě, odvezte mě dom
Hejá koně, odvezte mě, odvezte mě dom

Koukal jsem na lunu
oba jsme mlčeli
letadla lítají

Zdi na mě nalíhaj
s obrovskýma hlavama
dokola vtloukaj svý
oblečky voňavý

poslouchej písničku, cuchání do sítě
dokola dokola, otrava do krve

Hejá koně, odvezte mě, odvezte mě dom
Hejá koně, odvezte mě, odvezte mě dom

Srpen
Po Ut St Čt Pa So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031
Září
Po Ut St Čt Pa So Ne
1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930

Vzkazy

TOM - neregistrován22.08.2016 (20:26)
Posíláme pozdravy domů z Banátu.V nohách máme přes 52 kilaků, jídlo stejně skvělé jakoa lidé, je tady krásně, všichni jsme v pohodě. Ahoj smile
TOM - neregistrován08.08.2016 (08:54)
PODĚKOVÁNÍ
Díky moc Bobovi, Týně a dalším za zajištění PŘÁNÍ (video, dárek atd.) pro Frkoše a Ivet.
Díky moc Dibovi za celý outdoor a fotky, které jsou již na webu!!
smile
Bobo04.08.2016 (20:04)
Ahoj!
Sraz na Frkosovu svatbu bude v sobotu v 10:00 u klubovny před obchodem. smile
TOM - neregistrován04.08.2016 (18:35)
Ahoj z Mautendorfu, všichni v pohodě, nálada a počasí báječné. Okolní hory jsme probehli, na kole objeli a sjeli řeku Lieser. Zítra plánujeme Taurach a Mur.Zdravime všechny domů. smile
TOM - neregistrován01.08.2016 (21:56)
Posíláme pozdravy z Madony di Campiglio, všichni v pohodě. Ahoj smile
partneři
Opava Atom MS krajk KCT